blaznivej

 

 

 

Zvířetem, které naplňuje pojem bizarní, je poloopice nártoun. Jde o drobného nočního živočicha s velkýma očima a zároveň o chovatelsky náročného hmyzožravce. Proto je v zoo mimo svoji domovinu chován sporadicky a tak prakticky neznámý. Proto se rovněž, většinou z neznalosti, při přejímaní informací z anglosaského světa objevuje jejich anglické jméno tarsier a slovo nártoun ani nezazní. V Plzni pochopitelně v zoo rovněž nejsou, ačkoliv chováme nejednoho potravního specialistu i z jejich příbuzenství. Chov klasických netopýrů rovněž nebývá pro zoo typický, pouze v případě, že zde rehabilitují ve stanicích pro handicapované tuzemské živočichy zranění jedinci. Spíše potkáváme cizokrajné vampýry (většinou americké), nebo kaloně z druhého podřádu letounů. V Plzni jsou v expozicích nočního pavilonu tři druhy kaloňů.

Zvířetem často prezentovaným v zoologických zahradách bývá původně americký hlodavec nutrie. Jejich čiperný život vyniká zejména ve skupině ve větším rybníčku či okolí. Je dobrým pomocníkem pro učitele přírodopisu na vysvětlování rozdílů v anatomii a ekologii mezi ní a dalšími zvířaty, se kterými může být zaměněna. My se setkávali s názory, že jde o bobra, vydru, méně často i ondatru; řešení návštěvníkům přinášela často až tabulka s jejím názvem. Nutrie jsme dlouho chovali v zastaralém zemním kamenném výběhu, naposled i ve velké přírodní expozici. V současnosti v zoo Plzeň chybí, zato chová již dříve zmíněné hutie z jejich příbuzenstva. Norník rudý, drobný tuzemský hlodavec, nebývá v zoo obvyklým druhem. Plzeňská zoo jej však několik let chovala. V expozici pavilonu Tajemný noční svět Afriky žijí od roku 2004 poměrně velcí pouštní hlodavci – noháči. Vzhledem trochu připomínají malého klokana. Jednoho pojmenovali Footy a zároveň ho adoptovali členové Středoevropské asociace přátel zoo (CEAF).

Mezi šelmy kunovité čili lasicovité patří i norci. Zatímco norek evropský je velmi vzácným zvířetem s důslednou koordinací záchranných chovů, tak americký norek byl druhem chovaným farmovým způsobem kvůli kožešině a nyní se stal nevítaným přistěhovalcem ve volné přírodě. Zde jednak konkuruje jiným predátorům v okolí vod, jednak svou přizpůsobivostí a loveckou úspěšností likviduje celé místní populace drobných živočichů. Nosály (3 nebo 4 druhy) zastupuje v tuzemských zoo dlouhé poslední roky pouze nosál červený. Nahradil dříve běžného nosála bělonosého. Nosál horský zde chován nikdy nebyl. Plzeňští nosáli Chico, Pako, Esmeralda a Kvído čili Bobeš patří k poddruhu Nasua nasua solitaria a je přesně známa lokalita původu jejich rodičů. To je řadí v rámci regionálních chovů k výjimečným zvířatům. Oni si z toho však nic nedělají a žijí si na stromech ve volném výběhu spolu s prasátky pekari páskovanými normálním nosálím životem. Letos se z nich staly i hvězdy víkendových komentovaných krmení, kdy si přilepšili ve 13 30 před zraky návštěvníků o pytlík piškotů navíc.

[2]

Ve světě sudokopytníků na nás čekají dvě antilopy, ovce, u lichokopytníků plemeno koní a čeleď nosorožců s pěti druhy. Kytovce narvala jmenujme jen pro úplnost. Do dnešních dnů přežilo pět druhů nosorožců. Situace většiny z nich je však vážná až kritická. Lépe jsou na tom africké druhy, obývající savany, nižší jsou stavy všech tří asijských, převážně pralesních nosorožců. Dohromady jich žije méně než 18 000 exemplářů v přírodě i lidské péči. Nejohroženější jako druh je jávský nosorožec (cca 60 jedinců), násle- dovaný sumaterským. První není v zoo chovaný vůbec, druhý jen prakticky ve svém regionu. Jsou obtížně chovatelní v zajetí, v přírodě již žijí velmi daleko od sebe, takže klesá šance na setkání říjných dospělých samců a samic a tím i na mláďata. Zamýšleným druhem pro plzeňskou zoo jsou do budoucna indičtí nosorožci, nazývaní kdysi i pancéřoví. Velmi citelný pro záchranu afrických druhů je příspěvek odchovanců královédvorské zoo, kde žijí i poslední reprodukce schopní zástupci súdánského poddruhu nosorožce tuponosého.

Vděčným chovancem mnoha zoologických zahrad je velká otužilá indická antilopa nilgau pestrý. V Plzni je chována s krátkými přestávkami od roku 1958 dodnes. Za tu dobu se zde narodilo mnoho mláďat. Antilopa nilgau obdržela od vědců název Boselaphus tragocamelus, což volně do češtiny přeloženo znamená býkojelen kozlovelbloudovitý. A opravdu má ve svém vzhledu i povaze něco ze všech těchto kopytníků. Mohutní ocelově šediví samci mají růžky a tukový hrb, samice a mladá zvířata jsou zbarvena světle hnědě. Všechny nilgau chodí v "ponožkách" - mají nad kopýtky několik proužků černé a bílé srsti. Antilopou z řidších lesů nebo křovinatých savan Afriky je nyala. Ve dvou druzích je řazena do společného rodu s kudu, bongo, sitatungou a lesoněm pestrým. Zoo Plzeň by ráda zařadila nyalu nížinnou mezi své chovance (viz. níže). Mezi oblíbenou kořist irbisů (sněžných levhartů), patří modré ovce, správně nahuři. Tento himálajský druh v Plzni nechováme, rovněž plemeno domácího koně, norika zde nespatříte.

Ve světě ptáků figuruje jen velmi málo nositelů písmenka N. Je to pštros nandu, papoušci nestoři, nandejové a neofémy a nebo čáp nesyt. Kromě nestora je zoo v Plzni chová či chovala. Například nandu pampoví letos po šesti letech zaznamenali přírůstek Samec vychoval dva potomky. Mezi chovatelské zajímavos- ti patří bílí jedinci – albinismus u tohoto druhu. Někteří z Vás možná víte, že rod nandu je tvořen dvěma druhy. Menší, vzácnější, je pojmenován po Ch. R. Darwinovi. U nesytů, afrických čápů s červenou maskou, se třem českým zoo podařil letos poprvé odchov – ve Zlíně, Dvoře Králové nad Labem a v zoo v Plzni. Svým zahnutým zobákem a lysým obličejem poněkud připomíná ibisy, jak ukazuje jeho latinské jméno Mycteria ibis, ale je to pravý čáp. V Plzni žije ve společné voliéře s mnoha dalšími druhy, mezi kterými nechybí právě ibisy a kolpíci z řádu brodiví.

V prvním pavilonku za pokladnou zoo žije pohromadě řada drobných australských ptáků. Mezi amadinami, holoubky a křepelkami mohli návštěvníci pozorovat i drobné papoušky rodu Neophema. Od českého názvu neoféma tyrkysová, Bourkova apod. se nyní opět ornitologové uchylují k názvu papoušek modrohlavý atp. Jejich dřívější název byl i traváček. V Plzni žije papoušek Bourkův a zcela nedávno i výraznější papoušek modrohlavý. Miluje vysloveně suché aridní kraje. K pití mu stačí rosa. Vlhké podnebí mu nesvědčí a proto se vyhýbá bažinám. V přírodě se chová tiše a před člověkem se skrývá. Milovníci papoušků jej znají i pod starším názvem neoféma modrohlavá. Patří mezi druhy ohrožené vyhynutím. V minulosti zde byl chovaný rovněž zelený americký papoušek nandej černohlavý. Novozélanďanem je papoušek nestor. Dnes žijí dva druhy – nestor kea a nestor kaka. Kea se již objevil v tuzemských zoo. Pro podezření z lovu ovcí byli nestoři dlouho loveni farmáři a jejich početnost klesla pod 10 000 exemplářů.

Ve světě sudokopytníků na nás čekají dvě antilopy, ovce, u lichokopytníků plemeno koní a čeleď nosorožců s pěti druhy. Kytovce narvala jmenujme jen pro úplnost. Do dnešních dnů přežilo pět druhů nosorožců. Situace většiny z nich je však vážná až kritická. Lépe jsou na tom africké druhy, obývající savany, nižší jsou stavy všech tří asijských, převážně pralesních nosorožců. Dohromady jich žije méně než 18 000 exemplářů v přírodě i lidské péči. Nejohroženější jako druh je jávský nosorožec (cca 60 jedinců), násle- dovaný sumaterským. První není v zoo chovaný vůbec, druhý jen prakticky ve svém regionu. Jsou obtížně chovatelní v zajetí, v přírodě již žijí velmi daleko od sebe, takže klesá šance na setkání říjných dospělých samců a samic a tím i na mláďata. Zamýšleným druhem pro plzeňskou zoo jsou do budoucna indičtí nosorožci, nazývaní kdysi i pancéřoví. Velmi citelný pro záchranu afrických druhů je příspěvek odchovanců královédvorské zoo, kde žijí i poslední reprodukce schopní zástupci súdánského poddruhu nosorožce tuponosého.

Vděčným chovancem mnoha zoologických zahrad je velká otužilá indická antilopa nilgau pestrý. V Plzni je chována s krátkými přestávkami od roku 1958 dodnes. Za tu dobu se zde narodilo mnoho mláďat. Antilopa nilgau obdržela od vědců název Boselaphus tragocamelus, což volně do češtiny přeloženo znamená býkojelen kozlovelbloudovitý. A opravdu má ve svém vzhledu i povaze něco ze všech těchto kopytníků. Mohutní ocelově šediví samci mají růžky a tukový hrb, samice a mladá zvířata jsou zbarvena světle hnědě. Všechny nilgau chodí v "ponožkách" - mají nad kopýtky několik proužků černé a bílé srsti. Antilopou z řidších lesů nebo křovinatých savan Afriky je nyala. Ve dvou druzích je řazena do společného rodu s kudu, bongo, sitatungou a lesoněm pestrým. Zoo Plzeň by ráda zařadila nyalu nížinnou mezi své chovance (viz. níže). Mezi oblíbenou kořist irbisů (sněžných levhartů), patří modré ovce, správně nahuři. Tento himálajský druh v Plzni nechováme, rovněž plemeno domácího koně, norika zde nespatříte.

Ve světě ptáků figuruje jen velmi málo nositelů písmenka N. Je to pštros nandu, papoušci nestoři, nandejové a neofémy a nebo čáp nesyt. Kromě nestora je zoo v Plzni chová či chovala. Například nandu pampoví letos po šesti letech zaznamenali přírůstek Samec vychoval dva potomky. Mezi chovatelské zajímavos- ti patří bílí jedinci – albinismus u tohoto druhu. Někteří z Vás možná víte, že rod nandu je tvořen dvěma druhy. Menší, vzácnější, je pojmenován po Ch. R. Darwinovi. U nesytů, afrických čápů s červenou maskou, se třem českým zoo podařil letos poprvé odchov – ve Zlíně, Dvoře Králové nad Labem a v zoo v Plzni. Svým zahnutým zobákem a lysým obličejem poněkud připomíná ibisy, jak ukazuje jeho latinské jméno Mycteria ibis, ale je to pravý čáp. V Plzni žije ve společné voliéře s mnoha dalšími druhy, mezi kterými nechybí právě ibisy a kolpíci z řádu brodiví.

V prvním pavilonku za pokladnou zoo žije pohromadě řada drobných australských ptáků. Mezi amadinami, holoubky a křepelkami mohli návštěvníci pozorovat i drobné papoušky rodu Neophema. Od českého názvu neoféma tyrkysová, Bourkova apod. se nyní opět ornitologové uchylují k názvu papoušek modrohlavý atp. Jejich dřívější název byl i traváček. V Plzni žije papoušek Bourkův a zcela nedávno i výraznější papoušek modrohlavý. Miluje vysloveně suché aridní kraje. K pití mu stačí rosa. Vlhké podnebí mu nesvědčí a proto se vyhýbá bažinám. V přírodě se chová tiše a před člověkem se skrývá. Milovníci papoušků jej znají i pod starším názvem neoféma modrohlavá. Patří mezi druhy ohrožené vyhynutím. V minulosti zde byl chovaný rovněž zelený americký papoušek nandej černohlavý. Novozélanďanem je papoušek nestor. Dnes žijí dva druhy – nestor kea a nestor kaka. Kea se již objevil v tuzemských zoo. Pro podezření z lovu ovcí byli nestoři dlouho loveni farmáři a jejich početnost klesla pod 10 000 exemplářů.

[2]

Na závěr ještě něco od písmenka N nový pavilon. Byl slavnostně otevřen 24. září a je věnován zejména africkým kopytníkům. Je to první nový pavilon postavený od přestěhování plzeňské zoologické zahrady na Lochotín v roce 1963! Staré nevyhovující dřevěné stáje byly téměř všechny zbourány. V současné době máme v nových boxech nastěhovány ovce somálské - chovnou skupinu, antilopy jelení - chovnou skupinu, přímorožce šavlorohé - dva samce, buvolce běločelé - dva mladé samce (nový druh), čápy marabu (staronový druh), jeřáby královské (mládě odchované slípkou kura bankivského) a zoborožce kaferského (staronový druh). Na výbězích zatím potkáte jednoho hřebce zebry Chapmannovy, timorské jeleny, vodušky červené (nyní největší stádo ze všech druhů v plzeňské zoo), pštrosy dvouprsté a chovnou skupinu pelikánů bílých. V původních posledních dvou stájích zůstaly antilopy losí a bahenní antilopy sitatungy se dvěma letošními mláďaty. V sousedství nového domu vznikne ještě výběh pro africké domácí druhy kopytníků – skot watusi a ovce a kozy kamerunské.

Do budoucna počítáme s rozšířením chovu zeber Chapmannových, klisny k našemu osvědčenému hřebci Hopovi by měly dorazit už koncem října. Chceme dále dopárovat buvolce běločelé a pokusit se získat pár chocholatek modrých. Novým druhem by se rovněž měla stát antilopa nyala nížinná – skupina.

Budova a její okolí přináší kromě zvířat a rostlin samotných také jejich zasazení do afrického prostředí - vysokou koncentraci dřevěných etnografických prvků (lovecké artefakty a dřevěné sošky), sochy ze sympozia Afrika v kameni a řadu vzdělávacích panelů. Je zde např. lebka žirafy; informace o rostlinách nebo vysvětlení vztahů a vazeb mezi africkými zvířaty (potravní pyramida). Dále příklady vyhubených a zachráněných druhů a řada zajímavostí. Významný prostor je věnován vzpomínce na expedice Ing. Josefa Vágnera - model afrického kempu při odchytu zvířat, fotografie, disk propíchnutý ale zejména skutečná transportní bedna na převoz zeber a antilop.